Do I detect a flicker of fear? Ah, yes...

Část 9.

10. srpna 2014 v 19:28 | Pooky |  Skoro jako rodina
~Brumbál~
Albus Percival Wulfric Brian Brumbál nebyl žádný hlupák. Byl zpátky z Brazílie sotva den a myšlenkami byl docela pochopitelně stále ještě u konference Mezinárodního sdružení kouzelníků, již si však stačil všimnout několika nesrovnalostí. Například paní Norrisová se tvářila podezřele spokojeně a dokonce tiše vrněla, zatímco mu školník pan Filch podával hlášení. Vůbec první, u kterého si na nic a nikoho nestěžoval. Profesorka Prýtová přidala na skleníky 3 a 4 bytelné zámky - prý kvůli škůdcům. Profesorka Hoochová s Kratiknotem se rozhodli zvýšit bezpečnost famfrpálového hřiště a právě očarovávali trávník, aby při dopadu působil spíše jako plocha měkkých matrací než tvrdá zem. Hagrid si u svého srubu pověsil na strom houpačku. A profesorka McGonagallová, jeho vážená zástupkyně, měla na podlaze svého kabinetu kolejnice, po nichž se s pískáním a kouřem proháněl malý parní vláček, projížděl tunely z knih a ve vagóncích vozil šachové figurky. Ano, bylo léto a jeden si mohl dopřát trochu oddychu a snad i nějakou tu pošetilost. Sám Brumbál byl excentrický až až, někteří lidé by ho dokonce za jeho zády nazvali bláznivým starcem. Tak by to snad byl i pustil z hlavy, kdyby na jeho zlatém křesle u profesorského stolu ve velké síni neležel naducaný červený polštář. A k obědu mu skřítkové nenaservírovali jídlo předem předkrájené, s množstvím zeleniny, kterou Brumbál nesnášel a nejedl, a s pohárem zmrzliny se šlehačkou namísto dezertu. Obrátil se k Severusovi, očekávajíce alespoň od mistra lektvarů starou známou rutinu: zamračení, stížnosti na Blacka, na lektvarový rozpočet, na osnovu, cokoli. Severus se usmíval. Albus Brumbál upustil lžíci. Snape k němu vzhlédl a pozvedl obočí, než se vrátil k jídlu. Před vteřinou se však zcela jistě usmíval do svého talíře. Proč se všichni chovali tak podivně? A kde je u Merlinových vousů Sirius Black?
.
"Dále," byl vyzván po drahné chvíli čekání v chodbě prvního poschodí hradu. Vstoupil se žoviálním úsměvem na tváři a nenápadně se rozhlížel kolem. Vše se zdálo na první pohled v pořádku.
"Síriusi," pozdravil pokývnutím Blacka, "Jak se daří? Neviděl jsem tě u oběda," prohodil.
"Dobře, dobře. Posadíte se?" Sirius byl usazený na pohovce, v rukou otevřenou knihu o přeměňování. Brumbálovým očím však neuniklo, jak se netrpělivě ošívá a pohrává si s ohnutým rohem stránky.
"Nechci rušit," odvětil mírně.
"Kdepak, stejně nemám co dělat. Prosím," pokynul mu ke křeslu. "Čaj?" dodal po chvilce.
"Děkuji." Sirius se nezdál potěšen jeho odpovědí, ale nápoj mu připravil.
Něco tu nehrálo. Severus se usmívá, Sirius je nervózní.
"Mluvil jsi s Remusem?"
"S Moonym? Proč? Ne, nemluvil. Nejspíš ani nemá zájem… Nebo čas…," nedokončil.
"Hm," Brumbál usrkl ze svého šálku. "A se Severusem vycházíte?"
"Jistě. Výborně. Žádný problém."
"To rád slyším."
"On snad něco říkal?"
"Kdepak."
"Tak."
"Přesto, vy dva máte nějakou historii-"
"Ano. No, to už je za námi."
"Vskutku?"
"M-hm," přikývl Sirius s nepřítomným výrazem.
"Tak přece," pousmál se Brumbál, "Stačila jen trocha času a porozumění. Vše se dá nakonec urovnat. S Remusem to jistě bude taky tak, nedělal bych si s tím pražádnou starost."
"Hm."
"A co se týká Harryho-"
"CO?" vyhrkl Sirius nahlas, překvapeně.
"Harry, tvůj kmotřenec," připomněl mu Brumbál lehce.
"Ano?" pobídl ho Sirius.
"Vím, že bys ho rád viděl co nejdříve."
"Ale?" navázal Black, když se Brumbál na okamžik odmlčel.
"Víš, děti v jeho věku jsou velmi vnímavé a ovlivnitelné," podotkl Brumbál.
"Ano?" Zdálo se mu snad, že hlas mladšího muže teď zazněl poněkud ironicky?
"Potřebují řád a dobrý vzor chování, klidné a milující prostředí."
"To hlavně, ano." Ne, nezdálo se mu to. Zněl velmi ironicky.
"Snad by nebylo moudré mu teď motat hlavu s kmotrem čarodějem. Později, až bude starší…," vedl si dál svou Brumbál.
Sirius mlčel. Neodporoval.
Brumbál svraštil obočí. Tohle téma nikdy nenechávalo Blacka klidným. Něco se vskutku přihodilo a Brumbál měl své podezření. Navíc, Black se mu nepodíval do očí po celou dobu jejich hovoru.
"Jsem rád, že si rozumíme," přihodil polínko. Sirius pokrčil rameny.
"A jak se vlastně-"
"Jistě budete unavený-"
Promluvili oba zároveň a Brumbál se v půli věty zarazil. Black si odkašlal a pohledem sklouzl zpět k pomačkané knize na svém klíně.
"Nu, abych se přiznal, byla to dlouhá cesta," řekl Brumbál po chvilce ticha.
Sirius ihned vyskočil, "Promluvíme si tedy později? Měl byste si odpočinout. Ve vašem věku…"
Starý ředitel se zasmál. Stejně tu už nic víc nezjistí. "Jistě máš pravdu. Ačkoli, osobně dávám přednost tvrzení, že člověk je pouze tak stár, jak se cítí. Příjemné odpoledne, Síriusi," popřál mu před odchodem. Teď ho čekal poněkud tvrdší oříšek, pomyslel si, když svižně kráčel majestátními klenutými chodbami směrem ke sklepení a tu a tam kynul na pozdrav starým známým obrazům. Severus Snape.
.
"Řediteli," ozvalo se, jakmile vstoupil. Snape se nezdál jeho příchodem překvapen. Ani se neotočil.
"Severusi," odvětil Brumbál s úsměvem, "Vidím, že jsi byl činný."
Lektvarové přísady byly přerovnané. Vlastně všechno ve Snapově laboratoři bylo přemístěno. Z dosahu malých lidí, skřetů a dětí.
"Nový koncept?" optal se s tou správnou dávkou zvědavosti a pobavení. Neviděl bohužel, zda se Snape zamračil, ale dalo se to očekávat. Brumbál si přihladil dlouhý plnovous, než nahlédl do kotlíku, do kterého profesor lektvarů právě cosi vmíchával.
"Kratiknot má takovou směšnou ideu o bezpečnosti studentů," řekl Snape neochotně.
"Ano, slyšel jsem něco podobného od Xiomary a Pomony," souhlasně pokývl Brumbál.
Snape pokračoval, "Nebylo proč mu nevyhovět. Čím méně cest na ošetřovnu v čase výuky, tím lépe pro mě. Potřeboval jste něco?"
"Snad nemusím mít důvod, abych se zastavil na slovíčko?"
"Mám dost práce."
"Lektvary pro Poppy? Doufám, že tě starost o Blacka příliš nezdržovala?"
"Stěží."
"Výborně. Víš, chtěl jsem tě požádat, chlapče-"
Severus po něm hodil nepěkný pohled.
Brumbál nehnul brvou, "-jestli bys v tom nemohl ještě nějakou dobu pokračovat? Samozřejmě bych to po tobě nechtěl, kdyby to měl být problém,"
"Problém - hlídat Blacka?" ucedil Snape.
"Zmínil se, že spolu vlastně už vycházíte celkem v míru."
"To řekl?"
"Není to tak snad?"
"Jistěže ano. Jsme jedna šťastná rodina," ušklíbl se.
Brumbál nad ním v duchu potřásl hlavou. Severus byl vždycky potížista. Zmijozel.
"Inu, nebudu tě déle zdržovat."
.
(…mezitím jinde v hradě…)
"Harry?"
"Harry?!"
"Kiri!"
Black začínal panikařit. Harry nebyl k nalezení a to ho nechal samotného sotva pět minut.
"Pán Black volal, pane?" uklonil se skřítek.
"Volal jsem Kiri," vyhrkl po chvilce zvažování, zda před sebou má Kiri, či ne.
"Být Miri, pane. Kiri ne přijít, pane. Miri pomoci Pán Black. Pán volal, pane?" a znovu se uklonil. Skřítkové ho odjakživa mátli.
"Kde je Kiri? Ne, to je jedno. Kde je Harry? Víš to?"
"Kiri být s Pánem Harry, pane."
"Kde?!"
"Pán Harry a Kiri být u Pána Profesora Brumly, pane."
"A k čertu."
.
"Copak to tu máme, Fawksi?" Brumbál se zastavil před bidýlkem svého společníka a dlouholetého přítele, fénixe Fawkse, který byl touto dobou opět ve věku dospívání. Na stolku před ním ležel obal od bonbónu a fénix se tvářil náramně spokojeně a nezúčastněně zároveň, ani nemrkl okem. Další citrónově zelený papírek se povaloval pod Brumbálovým pracovním stolem. A další na schůdcích knihovny. Obrazy vysoko na stěnách ředitelovy pracovny byly nezvykle potichu.
Brumbál nebyl nijak zvlášť překvapen zachichotáním vycházejícím zpoza stojanu s jeho sbírkou deštníků. Pomalu se usadil na spodní schod a zadíval se na dítě klečící v rohu za stojanem, s miskou jeho oblíbených laskominek v dlaních.
"Ahoj," šeptl chlapec s uličnickým úsměvem. "Ty jsi Brumla?" zeptal se, než dodal, "Chceš bonbón?"
Brumbál se zasmál. "Dobrý den, Harry. Ano, dám si, děkuji."
Odbalil jemně šustící papírek a dál si chlapce prohlížel.
"Hrajeme na skovku," řekl Harry šeptem.
"Hm? S kýmpak? Tvým kmotrem Síriusem?"
Harry rázně zavrtěl hlavou s prstem přes ústa, "Šššš, když to řeknu, tak mě hned najde."
Brumbál přikývl a věnoval se svému bonbónu.
"Jak víš, jak se jmenuju?" nedalo to Harrymu.
"A jak to víš ty o mně?"
"Kiri říkal-"
POP! "Deset dvacet Pán Harry za stojanem na deštníky profesora Brumly!"
"To je tak nefér, Kiri!"
"Kiri znovu počítat do sta?"
Harry vyskočil a rozběhl se ke schodišti, "Můžeš!"
Skřítek si zakryl oči, sklopil uši a nahlas odpočítával: "Jedna, dvě, tři…"
Harry Potter už byl napůl cesty dolů po točitém schodišti.
Brumbál vzhlédl k Phineasi Blackovi, "Kmotřenec tvého dědice."
"Všiml jsem si."
"Jak dlouho je již na hradě?"
"Vím já? Starám se snad o to, co ten budižkničemu dělá a s kým se stýká?"
"Armando?" obrátil Brumbál pohled jinam.
"Ó, dorazili před chvilkou, to štěbetání mě probudilo z dřímoty," protáhl Dippet.
"Nemám na mysli ředitelnu, příteli. Jak dlouho jsou v Bradavicích? Není to snad váš úkol a výsada, střežit hrad v mé nepřítomnosti?"
"Ale Albusi," ohradila se Dilysa Derwentová, "Je to přece jen malý chlapec. Co by se mohlo stát?"
.
"Siriusi, Severusi, jsem rád, že jste si na mě udělali čas."
"Ví to," zamumlal Sírius.
"Zjevně," přitakal Severus.
"Snad jste si nemysleli chlapci, že mě můžete, jak se říká, vodit za nos?" pozvedl huňaté obočí. Byl večer a oni se sešli u šálku čaje v jeho kulaté pracovně.
Sirius pokrčil rameny. Severus se zahleděl z okna.
"Co jste udělali, bylo velmi nezodpovědné," začal, ale dál se nedostal.
"Nezodpovědné!" vyskočil Black, "Nemáte tušení, odkud jsme Harryho přivedli, v jakých žil podmínkách! Já Vám řeknu něco o nezodpovědném chování, Brumbále,-"
"Musíme ho ihned poslat zpátky k Dursleyovým."
"COŽE?!"
"Profesore Brumbále," začal Snape.
"NECHAT HO U TĚCH LIDÍ? ZBLÁZNIL JSTE SE? CO JSTE TO ZA ČLOVĚKA-"
"Sklapni, Blacku!"
"Neslyšels, co řekl!?"
"Slyšel a-"
"A je ti to jedno samozřejmě! To jsem si mohl myslet! Já tam Harryho zpátky nepustím, rozumíte?! Slíbil jsem to! Já jsem jeho kmotr, já rozhodnu a já říkám, že U DURSLEYOVÝCH NEBUDE UŽ ANI MINUTU VY ZATRACENÝ STARÝ ---!"
"Skončil jsi?" Snape schoval svou hůlku zpátky do rukávu a zpražil Blacka pohledem.
Ten divoce bezhlasně gestikuloval a pokusil se mu jednu vrazit, než byl upoután ke křeslu Brumbálovým kouzlem.
"Chlapci-"
"Co se Black právě snažil tak výřečně vyjádřit, je náš nesouhlas s Vaším rozhodnutím, řediteli," řekl Snape odměřeně, výraz tváře naprosto uzavřený. "Jakékoli jsou Vaše plány pro Potterovu budoucnost, jsou přece jenom podmíněné jeho dožitím se návratu do Bradavic, až přijde čas. Poslat ho zpět k Dursleyovým v tuto chvíli nic takového nezaručí."
"Existují paměťová kouzla," připomněl Brumbál.
"Řekl Nejvyšší divotvůrce Starostolce a bojovník za práva mudlů," ušklibl se Snape. "Nicméně, nikdy tam nevyroste ve zdravého a silného muže, který má chuť a sílu bojovat za to, co je správné, muže, kterým se musí stát, jestliže má mít šanci čelit Pánovi zla, vrátí-li se, jak očekáváte. Nechat ho žít v prostředí, kde je nejenže nemilován, ale zastrašován, zesměšňován a ponižován na denním pořádku, kde nemá dostatek výživy pro svůj fyzický a duševní vývoj - to by bylo nanejvýš nezodpovědné. Můžete to udělat, nikdo Vám v tom nezabrání. Nezapomínejte ale, profesore, že Váš dozor nad Blackem a jeho hůlkou je pouze dočasný. Stejně tak můj slib Vám se netýkal boje s Pánem Zla, práce v Bradavicích, ochrany tohoto hradu, ani Vaší osoby. Týkal se ochrany toho chlapce, Lilyina dítěte. Pouze a jedině jeho."
Brumbál si povzdech a mimoděk neverbálním kouzlem uvolnil Síriuse z jeho pout.
"Jde mi přece pouze o Harryho bezpečí," řekl vážně.
Sirius se nadechl a zjistil, že stále ještě nemá zpět svůj hlas.
"Vím, co chceš říct, a chápu tě," zasmušil se, "Také se mi nelíbí, co mi Arabela Figgová o Dursleyových hlásí."
"Figgová?"
"Žije v sousedství."
"Takže jste to věděl. Myslel jsem si to," přikývl Snape. Brumbál nedokázal číst myšlenky honící se v jeho tmavých očích.
"Petunie a její syn jsou Harryho jediní pokrevní příbuzní z Lilyiny strany. Ochrana, kterou Harrymu její smrt poskytla, vydrží jedině, dokud Harry zůstává žít pod jejich střechou; pouze pokud, jakkoli neochotně, nazývá Harry jejich dům i svým domovem. Dokážeš mu zaručit takové bezpečí, Severusi? Až se Voldemort vrátí, ty sám budeš pro Harryho největší hrozbou. Kletba, kterou neseš na své paži, z tebe dělá příliš snadný cíl. Stačí, aby Voldemort jen zapochyboval o tvé loajalitě."
Snape neodpověděl. Pravou dlaň, kterou nevědomky přitiskl na levé předloktí, stáhl zpět, vytáhl hůlku a zrušil umlčovací kouzlo na Blackovi.
"Já ho ochráním, je to moje zodpovědnost a moje právo jako kmotra," řekl chraplavě Sírius.
"James to nedokázal-"
"Jak se odvažujete-?!"
"Věděl o nebezpečí hrozícím jeho rodině, zvolil si ta nejlepší ochranná kouzla, ukrýval se, ale nakonec selhal," připomněl poněkud krutě Brumbál.
"To kvůli mně," řekl tiše Black.
Snape zavrtěl hlavou, ale mlčel.
"Kdybych nevěřil Červíčkovi…"
"Všichni chybujeme. Všichni. Harry musí být v naprostém bezpečí, dokud nebude připraven. To mu Bradavice, ani ty, Síriusi, ani ty, Severusi, ani já, jakkoli bych rád, nedokážeme zaručit. Pouze Petúnie může, krev Lily, ta nejstarší ochrana."
.
Brumbál na sebe nebyl příliš pyšný. Někdo by mohl říct, že dosáhl mnohých úspěchů. Byl vynikajícím a vlivným čarodějem, měl peníze, moc, slávu, úspěch. Lidé dělali, co jim řekl. A on jim říkal, co mají dělat. Pro větší dobro jejich společnosti. Protože věřil, že on ví nejlépe. Měl znalosti, zkušenosti. Zvážil vždy všechny možnosti a zvolil to nejlepší řešení. Pro větší dobro. Přišel tak o rodinu. Jeho bratr Aberforth mu kdysi řekl, právě po tom, co mu zlomil nos, aby už za nikoho nerozhodoval, když k tomu nemá srdce. Ale v srdci byla právě ta potíž, svedlo vás z cesty. V rozumu byla síla. Snad by mohl nějak převést ochranu z Petúnie na Síriuse… Bylo by to možné? Snad by to mohl zkusit, Nicolas by jistě pomohl. Bylo to však moudré? Jak by Harry vyrostl v péči Síriuse Blacka? V blahobytu a bezpečí, vždy jako v bavlnce, měl by vše, nač by jen pomyslel, malý klon Jamese Pottera s jejich dětskými šprýmy a Pobertovskými vtípky. Sírius by ho nikdy nenechal postavit se Voldemortovi. A proč by měl Harry vůbec chtít bojovat za stranu dobra? Proč by se měl chtít obětovat pro druhé? Kvůli vzpomínce na rodiče? Kvůli pomstě snad? Pro vidinu lepšího světa? Kdo nezažil temnotu, nedocení světlo…
.
Sírius pro slzy neviděl. Ale byli vysoko nad mraky a jeho motorka, kterou mu Hagrid přeochotně vrátil, ho ještě nikdy nezklamala. Doletí k cíli, aniž by se věnoval řízení, tím si byl jist. V jeho náručí spal Harry. Nevzbudil ho, neměl na to odvahu. Bylo hodně pozdě večer, když vyšli se Severusem z Brumbálovy pracovny. Oba mlčeli. Celou cestu k hlavní bráně, kde čekal Hagrid, nepronesli slovo. Vlastně se po sobě ani nepodívali. Dokud nenasedl a neujistil se, že Harry omotaný pokrývkou s obláčky i plyšový pes v jeho náručí jsou bezpečně usazeni. Potom vzhlédl k černým očím svého někdejšího nepřítele. Snapovy rty se na okamžik zkřivily v náhražce úsměvu a jeho prsty jemně odhrnuly Harrymu vlásky z čela. Už tam skoro budou. Klesl se strojem níže. Čtvrti se začaly podobat jedna druhé a domky získaly uniformní tvary. Snad nemají Dursleyovi nic proti psům, pomyslel si.
.
TO BE CONTINUED
.
.
.
(\/)
( . .)
c(")(")
PLOT BUNNY
A/N: hlasujte v anketě a uvidíte, co se stane:o)
Zdraví a děkuje Pooky
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Merlina | 24. srpna 2014 v 20:57 | Reagovat

Vítej opět zpět !!! :-)

2 Pooky | 25. srpna 2014 v 20:57 | Reagovat

[1]:  Ano, ještě žiju;)

3 Lilien | 28. srpna 2014 v 13:19 | Reagovat

Tohle je úžasná povídka těším se na pokračování, vítej zpátky už bylo na čase. Tyhle stránky jsem našla v době když jsi nebyl/a aktivní a móc mě to mrzelo.

4 CorCaroli | 21. února 2015 v 12:50 | Reagovat

Prosím, přidej kapitolku :-)

5 matket | 23. dubna 2015 v 22:06 | Reagovat

Ahoj, moc prosím. Přidej kapitolu. Je to skvělá povídka :-)

6 assez | Web | 8. května 2015 v 20:11 | Reagovat

Další opuštěná povídka? Škoda.

7 samba | 14. června 2015 v 9:35 | Reagovat

Pěkná, čtivá a nedokončená.Velká škoda, snad někdy :-?

8 Marsy | E-mail | Web | 15. června 2015 v 20:52 | Reagovat

Prosím prosím další díl notak smutně koukám :-)  :-D

9 Mienat | Web | 1. října 2015 v 12:45 | Reagovat

Teda, nevím, jestli se mi líbí víc D nebo F :D :D
Každopádně, kapitola super :) Těšíme se na další. Že přijde brzy, že jo? Prosim prosim :))))

10 Cornelline | 9. července 2017 v 9:09 | Reagovat

bylo by úžasné to dokončit 😁

11 market | 22. srpna 2017 v 23:51 | Reagovat

Moc prosím o pokračování :-) Je to senzační povídka

12 Karin | 27. května 2018 v 22:15 | Reagovat

Moc pěkně napsané ale konec smutný. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama