Do I detect a flicker of fear? Ah, yes...

Část 8.

6. března 2014 v 20:35 | Pooky |  Skoro jako rodina
~Sirius~
Když se Filch s paní Norrisovou odšourali ke svým komnatám, Sirius zanechal Snapa v přízemí a dovedl Harryho vzhůru po měnícím se schodišti. Dítko se za vším otáčelo a na vše se ptalo, a tak jim i ta krátká cesta zabrala dost času. To mu nevadilo. Rád viděl v Harryho tváři zvědavý údiv a radost nad každou novou kouzelnou věcí, kterou potkali, od pohyblivých obrazů, schodiště, či brnění, přes tajné chodby až po duchy.
"A tady tohle bude teď tvůj pokoj, Harry," prohlásil Sirius, hned jak vstoupil za chlapcem do místnosti. Byla vedle té jeho, přístupná pouze ze Síriovy komnaty umístěné v prvním patře hradu, trochu stranou od rušných chodeb a učeben.
Harry se jen rozhlédl kolem a upřel na něj překvapené oči.
Sirius si povzdechl a odhrnul si své příliš dlouhé vlasy z čela.
"Já vím. Není to nic moc," podíval se znovu po jednoduše zařízené místnosti. Byla poměrně velká, s dvěma okny, z nichž jedno bylo přímo za psacím stolem a druhé mělo na místo parapetu polstrovanou lavičku. U stěny stála postel s nebesy, naproti dveřím vyřezávaná skříň na šaty a vedle ní truhlice. Dřevěná podlaha. Bílé stěny. Z oken byl pěkný výhled na pozemky a bylo tu světlo. Ale ne moc útulno.
"Můžeme tu vymalovat. Jakou barvu jen budeš chtít. Nebo co bys řekl tomu mít strop očarovaný jako oblohu? Modré nebe s obláčky a v noci s hvězdami? A ty závěsy, počkej-" zarazil se a luskl prsty.
Pop!
Harry vyjekl a okamžitě zacouval zpátky do dveří.
Uprostřed místnosti stála zelená bytost, malá asi stejně jako Harry, s kulatýma žlutýma očima a velkýma špičatýma ušima, s dlouhými prsty i chodidly. Na sobě měla jen nějaký přehoz z šedivé látky.
"Pan Black volal?" zeptala se.
Harry několikrát otočil hlavou mezi Blackem a malou bytostí, ústa do O, tichý jako pěna.
Sirius mu jemně položil dlaň na rameno a s úsměvem vysvětlil, "To je domácí skřítek, Harry."
"Skřítek?" pípl Harry.
"Domácí. To znamená, že bydlí s kouzelnickou rodinou a pomáhá jim - uklízí, vaří, stará se o věci - vše, co je potřeba udělat a zařídit a tak. Tady v Bradavicích je potřeba spousta takových skřítků."
"Óh," bylo jediné, na co se Harry zmohl.
Sirius se znova usmál a oslovil skřítka: "Sežeň nám sem jiné závěsy, nebelvírské například."
"A udělej cokoli, co si tady Harry bude přát," dodal ještě.
Postavička rychle přikývla, uklonila se Harrymu a pištivě prohlásila: "Být Kiri, pane Harry. Pan Harry zavolat Kiri a Kiri přijít hned," než se ještě jednou uklonila a s lusknutím prstů a dalším POP zmizela jen tak ve vzduchu.
"Tak co myslíš," shlédl k němu Sirius, "bude se ti tu líbit?"
Harry opatrně přikývl, a po chvíli se odvážil zeptat: "Já teď budu taky domácí skřítek v Bradavicích?"
Sirius se málem rozesmál. Málem. Naklonil hlavu ke straně, jako to dělával ve své psí podobě, načež před Harrym poklekl na jedno koleno a zadíval se na něj. "Proč si to myslíš?" zeptal se ho.
"Umím pomáhat a vařit a uklízet," vyhrkl Harry rychle.
"V Bradavicích tohle dělají jen skřítkové, Harry. A ty nejsi skřítek, jsi chlapec. A čaroděj," dodal Sirius.
Harrymu vhrkly do očí slzy. "Prosím, nech mě být skřítek, budu hodný, budu pracovat!"
"Harry-"
"Já- já nechci zpátky k Dursleyovým," pípl chlapec. Prudce zamrkal, aby zahnal slzy a pohledem sklouzl ke špičkám bot, "Chtěl bych tu zůstat s kouzelníky, prosím."
"Poslouchej mě, Harry," řekl Sirius, jemně prstem pozvedl chlapcovu bradu výš. Až když si opět hleděli do očí, pokračoval, "Ať už zůstaneme tady v Bradavicích nebo ne, já budu s tebou. Už napořád. Od teď jsme rodina, ty a já. A ty nebudeš pro nikoho uklízet ani vařit, nejsi skřítek, jsi malý kluk. Můj malý kluk, můj kmotřenec. Mrzí mě, že jsem tě nemohl najít dřív. Mrzí mě, že jsi musel být tak dlouho u Dursleyových. Ale tak, jak to chodilo u nich, už to nikdy nebude. Nebudeš se muset o nikoho starat. Ty si budeš hrát a učit se a zlobit a vyvádět klukoviny a budeš mít mě, abych se o tebe postaral. Rozumíš mi?"
Harry mlčel, a nakonec nejistě přikývl, když se na něho Sirius nepřestával dívat. Sirius si v tu chvíli uvědomil, že to bude chtít víc času. Mnohem víc času. A on bude muset Harrymu nejdříve dokázat, že to myslí vážně, než mu chlapec uvěří. Sám si teď nebyl tak docela jistý, zda na to vůbec bude stačit. Zda se vůbec dokáže o někoho starat. Malé krůčky, připomněl si Jamesovu hodně starou a vousatou radu. Tenkrát, když mu bylo šestnáct, utekl z domova a nevěděl, co si počít, jak jít dál. Malé krůčky, říkával James. Začni tím, že si vybalíš věci. A postrčil ho ke své ložnici, do které jeho rodiče právě přistěhovali druhou postel. Další z Jamesových oblíbených pouček byla: Nic není nemožné; stačí jen hodně chtít a nikdy se nevzdávat. Sirius se nad tou vzpomínkou pousmál. Na to, jak byl jeho kamarád někdy tupý, tahle mu s Lily taky vyšla. A zdála se dlouhou dobu vážně dost nemožná. Potřásl hlavou a vrátil se v myšlenkách do současnosti. Chlapec po jeho boku trpělivě čekal na pokyny.
"Tohle bude tvůj pokoj, Harry. Je hned vedle mého. Líbí se ti?"
"To je jen pro mě?" Liliny zeloné oči se na něj dívaly z dětské tváře dost podobné té Jamesově.
"Ano, jen pro tebe."
"Ale je tak veliký," namítl chlapec.
"Hm, to je," připustil Sirius, "Bude potřeba spousta hraček, aby se trochu zaplnil, co říkáš?"
.
"Snape!"
"Blacku-"
"Jdeme nakupovat."
Severus Snape se chopil hůlky a mrštil po něm kletbu.
Sirius jen tak tak uhnul. Ze stěny za ním se odloupl kus kamene.
"Za co to bylo?" zeptal se překvapeně a téměř ublíženým tónem.
Snape ho zpražil pohledem.
Black si odfrkl.
"Vážně potřebujeme jít nakupovat. Harry nemá žádné šaty, hračky, nic."
"Já nic nepotřebuju," ozvalo se ode dveří, kde Harry nejistě přešlapoval na prahu.
Sirius pohodil hlavou a zvedl obočí. Severus se zamračil, povzdechl si a rázně přikývl.
"Zkus něco podobného jako minule a bystrozoři budou měsíc seškrabovat a skládat kousky té tvé zablešené kůže dohromady, aby mohli identifikovat tvé ostatky pro dědické řízení," podotkl nevrle Snape, když Blacka míjel na cestě z laboratoře ve sklepení.
"Snapovy výhružky byly vždycky nejlepší," podotkl Sirius s uznáním, vzal Harryho za ruku a jal se následovat vzdalující se postavu profesora lektvarů.
.
~Severus~
Pro hlavu ušlechtilého a starobylého rodu Blacků, kterou Sirius teď byl, bylo nakupování překvapivě snadné. Jen vyplnil číslo trezoru a přidal podpis na stvrzenku. Nikdo ani nemrkl nad kupami věcí, které Sirius Black postupně vyrovnával na pult u pokladny. Snape se zaškaredil. Jeho nákupy byly vždy omezené počtem mincí ve vaku u jeho pasu a tak dal často nakonec přednost lektvarovým ingrediencím před něčím obyčejnějším, jako oblečení. Severus stočil pohled stranou. Harry se tvářil právě tak nejistě, jak si on sám v duchu připadal.
.
Nakonec jim to netrvalo nijak zvlášť dlouho. Black se příliš nenamáhal vybíráním, spíš koupil všechno, co viděl, a mohlo se hodit. Právě vyšli z posledního obchůdku, obtěžkáni dětskými knihami a psacími potřebami včetně kouzelnických pastelek, když jim cestu zahradila obrovská postava Hagrida. Black mu zamával a Snape na pozdrav pokývl.
"Páni," vydechl vedle nich Harry údivem. Hlavu měl zakloněnou, pusu dokořán, veliké oči zírající vzhůru do obrovy zarostlé tváře.
"Nazdárek, Harry!" zaduněl Hagridův hlas. Zprávy o Harryho příchodu do Bradavic se rychle rozkřikly a Hagrid byl tímto setkáním potěšen, ne však překvapen. "Když jsem tě viděl naposled, byls eště škvrně. A teď, podívej se na tebe!" zasmál se a zvedl dítko vysoko do vzduchu. Harry vůbec neprotestoval, když ho dvě jako větve tlusté paže objaly a trochu zmáčkly. Obrova tmavá zapadlá očka vypadala velmi mírumilovně a smála se na něho, což dělalo jeho ohromnou postavu o dost méně děsivou.
"Co- co musí člověk jíst, aby takhle moc vyrostl?" zašeptal obdivně.
.
Harryho dotaz k Hagridovi však Severusovi vnuknul neodbytnou myšlenku, a tak se hned po návratu do Bradavic pustil do studia vyživovacích lektvarů pro děti.
.
Při vaření zvažoval, co asi řekne Brumbál, až se vrátí ze svých cest.
.
~Harry~
Bradavice byly prostě čarovné.
.
Třeba veliká síň, kde se jedlo. Byla úplně obrovská a ve vzduchu se vznášelo miliony svíček se zlatými plamínky a byly tam na stěnách pochodně a barevné prapory a dlouhatánské stoly a lavice se spoustou blýskavého nádobí - snad ho všechno Harry nebude muset umývat! - a na stropě vůbec nebyl strop! Místo něho tam bylo nebe. S obláčky a vůbec. Zakláněl hlavu, aby si ho lépe prohlédl, a div že nespadl pod stůl na vyvýšeném stupínku.
Sirius Harryho dovedl k nádhernému zlatému křeslu uprostřed stolu, na které přičaroval polštář a usadil Harryho navrch. Posadil se vedle něho a ukázal prstem na paní posazenou na Harryho druhé straně. Dívala se na ně s pozvednutým obočím a to většinou u tety Petunie nevěstilo nic dobrého. Měla takový přísný pohled a péro na špičatém zeleném klobouku.
"Harry, tohle je paní profesorka McGonagallová," představil ji Sirius.
"Dobrý den, Harry," pokynula mu.
Harry se rozhlédl kolem, ale kromě nich a Snapa tam nikdo jiný nebyl. Šeptem se zeptal: "Vy jste taky ve skutečnosti kočička?"
"Co prosím?" zdála se překvapená. Možná to bylo tajemství.
"Ehm, totiž-" snad neměl raději nic říkat.
"Ano?" pobídla ho paní s pérem na klobouku.
"Black říkal…" pokračoval nejistě Harry.
"Sirius," namítl Black toho dne poněkolikáté.
"Copak?" dolovala McGonagallová z Harryho odpověď.
"Že se umíte měnit v člověka, tak jako on," vyhrkl Harry a raději rychle pokračoval: "Ale vlastně jste ve skutečnosti kočička. Je to pravda?" zadíval se na ni obdivně.
"Pan Black je šprýmař," podívala se přes Harryho hlavu na Siriuse s ještě přísnějším výrazem. "Faktem ale je, že se v kočku dokážu proměnit. Přál by sis to vidět, Harry?" dořekla s mírným úsměvem.
"To by bylo skvělé, paní McGolla- Gonall- McGoll-"
"Vlastně se jmenuji Minerva, Harry," navrhla mu.
"Mirenva?"
"Ale můžeš mi říkat teto Minnie," doplnila okamžitě.
"To by bylo skvělé, teto Minnie," zazubil se na ni Harry vesele.
Za McGonagallovou Snape překvapením pozvedl oboči a Black se nepokrytě křenil.
.
Každopádně byly Bradavice kouzelné a bylo tam spousta zajímavých věcí. A tolik zvláštních lidí, co tu žilo.
"Tady má každý úplně úžasné zaměstnání, víš to, Blacku?"
"Sirius."
"Třeba paní Hoochová umí lítat na koštěti a učí to děti! Věděl jsi to?"
"Kde jsi viděl Hoochovou?"
"Má oči úplně jako orel! Myslíš, že vidí moc moc daleko?"
"Nejspíš, ale kde-"
"Myslíš, že by mě mohla naučit lítat na koštěti, jako opravdového čaroděje?"
"Ty jsi opravdový čaroděj, Harry."
"Mohl bych mít taky žluté oči?"
"Ne, Harry, ty máš oči po svojí mamince, po Lily. Jsou stejně zelené jako její."
"Vážně?"
"Opravdu."
"To je lepší než žluté."
"To je. A paní Hoochovou jsi viděl kdy?"
"Když mě paní Prýtová vyhnala ze skleníku. Tam bylo zvláštních kytiček! Jedna si mě dokonce zkoušela omotat šlahounama."
"Harry!"
"A paní Prýtová se na ni moc zlobila. Říkala jí ošklivé o-sídlo. A pak mě vyhodila pryč a paní Hoochová zrovna nesla moc košťat a jedno jí upadlo, tak jsem ho sebral a ona mě ho nechala nést s ní až na hřiště. Víš, že se na koštěti dá hrát hra s míčem?"
Sírius mu rozverně prohrábl pocuchané vlasy.
"Takže se ti tu líbí, Harry?"
"Úplně moc! Všechno je tak- tak- kouzelné!"
Sirius se usmál a pohladil ho po hlavě, "Já vím."
"Blacku?"
"Sírius, Harry," připomenul mu posté.
Harry si nervózně skousl spodní ret. "Opravdu mě nepošleš zpátky?"
"Zpátky?"
"K Dursleyovým,"
"Nikdy."
.
"Ahoj, pane Snape."
"Ahoj, Harry. Už jsi tu zase?" zavrčel jmenovaný profesor.
Snape opatrně položil prázdnou lahvičku na stůl a zamíchal několikrát kotlík.
"Co vaříte?"
"Nevařím. Připravuji lektvar."
"Jako čarovný?" Harry se natáhl na špičky, aby lépe viděl.
"Jako," zopakoval Snape. "Co chceš teď, Blacku?"
"Kdybys mohl Harryho na chvilku pohlídat?"
"Už je ti na obtíž?"
"Jistě že ne!"
"Já mám práci."
"Dokáže se dostat do maléru hrozně snadno. Jen jsem se otočil na slovíčko s Kratiknotem a on už byl ve skleníku omotaný osidlem-"
"Tvoje kompetence coby opatrovníka jsou přinejmenším pochybné. Je mi záhadou, jak Potter Lily přesvědčil, aby svolila vybrat za kmotra právě tebe."
"Další možností byl vlkodlak."
"Á, pravda. V bouři každý přístav, že…"
"Ty konkrétně nemáš, co říkat, Snape."
Zvuk roztříštěného skla je oba překvapil.
"Harry!"
Chlapec stál v louži jakési ingredience a tvářil se bojácně.
"Běž a nerozptyluj, Blacku," štěkl Snape a mávnutím proutku nepořádek uklidil.
Sirius chvíli sledoval, jak Harryho poučuje o chování v lektvarové laboratoři a nebezpečí kouzelnických přísad, než se vytratil ze sklepení. Potřeboval chvatně vymalovat jeden pokojíček a vybalit a utřídit spoustu oblečení, hraček, dětských knížek a herních pomůcek.
.
~Sirius~
"Myslím si, že mě nemá moc rád," řekl Harry tiše.
"Kdo stojí o to, aby ho měl Srabus rád?" Siriusova odpověď byla zcela automatická.
"Já," upřel na něj Harry svá kukadla, jakoby to přece bylo očividné.
"Proč?!" nemohl tak docela věřit svým uším.
"Líbí se mi."
"Tobě se líbí," prohlásil Sírius s velkou dávkou pochybností v hlase.
"Je milý."
"Milý? Prosím tě. Kdo ti definoval slovo milý, Harry?" zatřásl hlavou a věnoval mu nakloněný úsměv, zatímco opatrně oplachoval bublinkovou vodu z chlapcových vlasů.
"Co je defili- defi-loval?"
"Defi-no-val," opravil ho jemně po krátkém štěkavém smíchu, "Co to znamená, že je milý?"
"Nekřičí na mě… A nechá mě si hrát?"
"Harry," povzdechl si a políbil chlapce zlehka na čelo, než ho vytáhl z vany a zabalil do osušky. "Ty nemáš moc vysoké požadavky, viď?"
.
Uložil Harryho do postele s nebesy v havraspárské modré. Na jednom okně byly zatažené nebelvírsky červené závěsy se zlatými stuhami, na druhém zase zelené se stříbrnými. A žluto-černý koberec ležel před postelí. Nechte něco na skřítkovi, pomyslel si Sirius. Na druhou stranu, jeho světle žluté stěny pokoje a Kratiknotem očarovaný strop, co vypadal jako noční nebe, dotvářely barevnou směs, která nebyla tak úplně hrozná. Harry pokojík zbožňoval.
"To je pro tebe," podal mu do náruče plyšového psa.
"To je Black!" vyhrkl Harry.
"Tichošlápek," upřesnil Sirius. Černé psisko mělo vyplazený jazyk.
"Děkuju," špitl Harry a hračku objal.
Sirius si ho opatrně přitáhl k sobě, omotal pažemi a políbil do vlasů.
"Jsi moc prima kluk, víš to, Harry?"
"Myslíš?"
"Vím to."
"Ty jsi taky prima, Siri."
.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 catty97 | 10. března 2014 v 21:25 | Reagovat

óóóóó často sa vraciam k tvojím poviedkam a dnes nájdem také to prekvapenie, nečakala som to. ďalšie pokračovanie prosím :D

2 CorCaroli | 10. března 2014 v 21:29 | Reagovat

Úžasná kapitola, já věděla, že se vyplatí si počkat. Chodím se sem podívat alespoň jednou týdně a tohle byl opravdu krásný dárek. Asi se mi předběhly narozeniny - asi tak o tři čtvrtě roku. Díky, díky, díky!!! :-)  :-)  :-)

3 Mienat A. E. | Web | 23. dubna 2014 v 22:57 | Reagovat

Ahoj.
Moc se mi líbí Tvá povídka. (Tedy, kromě všech :D i tato.) Prosííím mohla bys co nejdřív přidat další kapitolu, kapitoly? :)

4 Mienat | Web | 1. října 2015 v 12:27 | Reagovat

Aúúúúúúúúúúúúú nové kapitoly! Ano Ano Ano! Děkujeme, ó velkodušná Velkoduše!
Povídka bezvadná, často se vracím a už jsem ani nedoufala. Bezva kapitola :)))

5 Karin | 27. května 2018 v 22:04 | Reagovat

Parádní kapitolka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama