Do I detect a flicker of fear? Ah, yes...

HP a já:)

6. září 2013 v 22:17 | Pooky


A/N: jen taková prča, nějak mi to nedalo:P
http://blog.blog.cz/1309/soutez-nejlepsi-povidka-na-tema-setkani-s-literarni-postavou


"Co to sakra je?"
Okem si měřím Millenium Bridge. Je plný lidí. Snažím se tu nacvakat ještě pár fotek BEZ Japonských turistů, zatímco moje skupina i s průvodcem mizí v dáli směrem k Tower Bridge.
Zvedám foťák, ale už s ním necvaknu. Ty překvapivé sloupce černého dýmu odlétají pryč stejně rychle, jako se objevily, ale ocelová lana konstrukce teď s řevem praskají. Lidé křičí. Stojím a jen nevěřícně zírám. Nejsem sama. Muž na břehu vedle mě se náhle rozesměje. Otočím se k němu. Je vysoký a ve tváři velmi bledý. Ta tvář…
"Ty jsi…?!"
"Avada Kedavra," prohlásí klidně.
Jeho oči jsou rudé. Rozplynou se mi v jasně zeleném světle.
Nevnímám nic než naprostou, nekonečnou tmu a vzdálený šepot mnoha hlasů. Slova nejdou rozeznat a to mě rozčiluje. Vzpomenu si na jeho oči a pocítím strach. Překvapí mě to. Je pozdě bát se.
"Zapomeňte," zaslechnu a zpozorním. Okamžitě mě přemůže bolest. Co to…? Nejsem mrtvá? Zamrkám a syknu bolestí. Někdo mě sbírá ze země. Motám se. Všude kolem je spoušť. Výhled mi zahradí obrovská postava. Snažím se k ní vzhlédnout, ale bolí to a oči se mi zalijí slzami.
"Nech ji, Kingsley, stejně má asi otřes mozku," podotkne někdo, kdo mě přidržuje za loket a odvádí stranou. Trochu se seberu a svět se se mnou přestává houpat, když mě usadí na kraj chodníku. Kluk, co mi pomáhá, má kulaté brýle a zelené oči.
"Harry Potter," vyhrknu, když si všimnu i klikaté jizvy.
Nakrčí čelo. "Nejsi mudla?"
"No, to asi jsem," připustím nepřítomně. Snažím se očistit si obličej cípem rukávu, mám ho odřený. I koleno a levý loket. Podá mi kapesník.
"Tak odkud mě znáš?"
"Přece z knížek. Co se stalo? Byl to Voldemort…," pořád tomu nemůžu uvěřit.
"Strhnul jsem tě stranou," vysvětlí s pokrčením ramen. "Jakých knížek?"
"Zachránils mi život?" ta představa mě docela rozhodí, a tak na něj zírám s otevřenou pusou.
Zas jen pokrčí rameny a tváří se trochu rozpačitě.
"O tom teda Rowlingová nic nepsala," zamumlám.
"Kdo to je?"
"Kdo?"
"Rowlingová."
"Píše o tobě," vysvětlím.
"Hm," zamračí se, "Skvělý. Další zatracená Holoubková."
"Píše docela hezky," namítnu slabě.
Náhle se rozhlédne, pokývne několika lidem, kteří pospíchají pryč, a vstane. Uvědomím si, že slyším blížící se sirény.
"Poslyš-"
"Harry-"
Promluvíme zároveň.
"No?" vyzve mě s úsměvem.
"Díky," také se pousměju. "Za záchranu života a tak."
"To nic," řekne. "Dávej na sebe pozor."
Posadím se zpátky na chodník. Kolem mě se míhají lidé. Svírám v dlani ušmudlaný kapesník a v mé bolavé hlavě se přetáčí závity, jak přemýšlím o neskutečné reálnosti mých imaginací. Také mám konečně jasno. Nejoblíbenější pro mě není Tom, ačkoli je teda velice cool.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikol | 22. prosince 2013 v 19:17 | Reagovat

Hezký. :-D Bylo to od Harryho milé a od Voldyho naopak ošklivé.
Ale bylo to naprosto skvělé, přestože je to taková blbůstka. :-D

2 Karin | 27. května 2018 v 18:44 | Reagovat

Bavila jsem se. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama