Do I detect a flicker of fear? Ah, yes...

Část 6.

4. ledna 2011 v 21:34 | Pooky |  Skoro jako rodina
~Sirius~
Harry si zjevně získal Snapovu pozornost, což při troše štěstí znamenalo, že by tu mohli chvilku setrvat. Sirius přemýšlel, jak nejlépe uskutečnit svou proměnu zpět do lidské podoby. Přece jen nechtěl svého kmotřence docela vyděsit. Zadíval se na Snapa. Zdálo se, že si také neví rady.
.
Severus se znovu obezřetně rozhlédl kolem, než obešel roh domu a pomalu přistoupil k zadním dveřím. Sirius se plížil za ním a Harry je oba upřeně sledoval s obavami v dětské tváři. Snape vzal za kliku, ale bylo zamčeno. S dalším pohledem za sebe pak nenápadně poklepal zámek svou hůlkou a dveře otevřel.
"Pojď sem, promluvíme si," vyzval chlapce. Harryho již tak veliké oči se ještě víc rozšířily a spodní ret se mu maličko roztřásl, než ho skousla řádka bílých zubů. Sirius pro povzbuzení zavrtěl ocasem. Harry se však nehnul z místa, a tak ho něžně čumákem postrčil vpřed.
.
Když chlapec a pes opatrně vstoupili do domu, postával Snape s rukama založenýma na prsou uprostřed naleštěné a dokonale čisté kuchyně. Sirius přibouchl dveře a rozhlížel se kolem. Harry, který se díval z jednoho na druhého, se nesměle ozval: "Vy- vy jste lupiči?"
Snape se nepříjemně zašklebil. "On," kývl na psa, "dost možná. Já nikoli."
Sirius tiše zavrčel, načež s lehkým "plask" stál na místě velkého černého psa vysoký a vyhublý tmavovlasý člověk.
Harry zalapal po dechu. Dlouhou dobu jen stál s pusou dokořán a zíral na něho.
"Ty jsi- ty jsi… pes, co se umí přeměnit na člověka?" vydechl nakonec užasle.
"Hmm…," zazubil se na něj Sirius vesele, "ne tak docela."
Přistoupil k Harrymu blíž. On před ním však zacouval, až zády narazil na ledničku.
"Sedni, Blacku," prsknul Snape a nohou odkopl jednu ze židlí u stolu Blackovým směrem.
"Váš pes se mění v člověka," zašeptal Harry s velmi obdivným pohledem ke Snapovi, "To je skoro jako-" zarazil se a umlkl.
Snape zvedl obočí v němém pobídnutí.
Harry pokračoval téměř neslyšně: "-jako kouzlo."
.
"Přesně tak, Harry," promluvil radostným tónem Sirius usazený obkročmo na nabídnuté židli. "Je to kouzlo!"
"Ale… ale-" Harry se zdál čím dál víc rozrušený, "žádný kouzla neexistujou," řekl pevným hlasem jako by šlo o samozřejmost.
"Jak to víš?" zeptal se ho Severus tiše.
Harry pokrčil malými rameny, "Strýc Vernon-"
"Strýc Vernon," přerušil ho Sirius, "neví o kouzlech zhola nic, Harry. Tvoji rodiče byli oba kouzelníci. Jsi čaroděj, Harry. Zrovna jako my."
Harry němě vrtěl hlavou.
"Nikdy se ti nestalo něco podivného?" pokračoval Sirius, "Něco nevysvětlitelného? Nikdy se ti nepodařilo udělat něco zvláštního, když jsi měl strach nebo vztek?"
Na Harryho čele se objevila drobná zamyšlená vrásečka, načež se jeho oči rozšířily pochopením. "Tak vidíš," pousmál se na něj Sirius.
.
~Severus~
Severus se mračil. Neměli tady být. Nikdo nevěděl, kam Brumbál mladého Pottera ukryl. Jakkoli se tato rodina zdála… řekněme disfunkční, poskytovala chlapci útočiště a ochranu. Toto místo rozhodně mělo zůstat tajemstvím pro Smrtijedy. A Severus dobře věděl, že kdo jednou přijme Znamení zla, nemá cesty nazpět. Jednou Smrtijed…
.
A Black! Ten zpropadený zmetek ho sem vylákal a teď motal tomu dítěti hlavu kouzly! Jestli je chlapcův mudlovský strýc Vernon jen trochu jako Severusův vlastní otec, pak tohle nebyl dobrý nápad. Ani trochu. Snapova tvář se změnila v masku vzteku. Jestli je chlapcův strýc jen trochu jako jeho otec, pak ho tu v žádném případě nemohou nechat.
.
Zatímco Sirius na Harryho mluvil a vyprávěl mu o kouzelnickém světě, Severus se jal prozkoumat tenhle až podivně přepečlivě uspořádaný a velice lesklý a čistý dům. Našel spoustu zarámovaných nehybných fotografií čehosi, co vypadalo jako růžové sele s blond parukou a pravděpodobně bylo velmi obézním dítětem. V patře objevil dva pokoje plné hraček, ložnici, koupelnu a pokoj s květovanou tapetou, nejspíše pro hosty. Vrátil se do kuchyně a prohlédl si ještě jednou tmavovlasé dítě přitisknuté zády k lednici, avšak visící na každém slově vycházejícím z úst Siriuse Blacka. Mělo by mu být pět let, spočítal si Severus. Téměř šest. Vypadají všechny šestileté děti takhle malé? Jeho obrovské a přespříliš široké šaty ho dělaly ještě menším a brýle mu co chvilku padaly ze špičky nosu. Kalhoty měl záplatované a tenisky děravé. Vlasy, které mu vpředu padaly do očí a zakrývaly klikatou jizvu, byly vzadu vystříhané nakratinko. Možná je to jen malý darebák, napadlo Severuse. Přece jen hračky v jednom z pokojů se zdály všechny poničené, rozbité… Dost možná proto dostává obnošené šatstvo a nesmí do zábavního parku se zbytkem rodiny. Severus tomu sám nevěřil…
.
~Sirius~
"…ale na paní Norrisovou, na tu si musíš dávat obzvlášť pozor, Harry. Ta chodí po chodbách a hlídá, kdo dělá neplechu, a hned ho běží nahlásit," blábolil dál Sirius. Údiv a nadšení v Harryho velikých zelených očích ho nenechávali utichnout.
"Ó, a tahle kočka se taky mění na člověka?" nadchl se Harry.
"Ne, tahle ne. Ale je tam ještě jiná - paní McGonagallová a ta, ta to umí, Harry!" prohlásil nadšeně. V tu chvíli vplul Snape zpátky do kuchyně a Siriusovi se zdálo, že snad zahlédl, jak se koutek jeho rtů nadzvedl při vyslechnutí Siriusova posledního prohlášení. Dost možná, že to však bylo jen hrou světla na jeho tváři.
"Blacku, co kdybys zmlknul a dělal něco užitečného?" ucedil Snape, "Třeba se šel odblešit," dodal kousavě.
Sirius chtěl něco odseknout, ale zarazil se, když se Harry zachichotal. Snape také usedl na jednu ze židlí a pokývnutím prstu přizval Harryho blíž. Ten kupodivu poslechl a po chvíli se i posadil naproti němu.
"Je to pravda, pane Snape?" zeptal se váhavě. "Co Váš pes, pan Black říkal?"
"Sírius. Jmenuju se Sírius, Harry," protáhl nešťastně, ale chlapec ho nevnímal.
"Opravdu jsou kouzla a čáry a kouzelnická škola pro malé čaroděje a měnící se schody a mluvící klobouky a opravdoví duchové a létající košťata a-"
"Ano," přerušil ho Snape rázně.
Sirius sledoval, jak Harry znova nakrčil čelo v zamyšlení. Morgana ví proč, ale Snapovi zjevně věřil víc než jemu. Zatvářil se lehce ublíženě.
"A já jsem… opravdu jsem…?"
"Čaroděj," přikývl Snape neochotně.
"Páni," vydechl Harry.
.
"Co ti Black podle všeho neřekl, je, že kouzelnické děti do téhle školy přijdou až v jedenácti letech," prohlásil Snape ostře s nepěkným pohledem směrem k Siriovi.
"Kolik je ti let, Harry?"
Chlapec k němu zvedl dlaň se všemi prsty roztaženými.
"A víš, kolik je jedenáct?
Zavrtění hlavou.
"Dvakrát tolik," pozvedl Snape obě své ruce, "a ještě jeden. Dlouhá doba."
"Ale…," zakabonil se Harry, "já mám jít do školy už na podzim. Bude mi šest."
"Do normální školy."
"Ale-"
"Žádné ale. Tak to je."
Harry mlčel, zrak upřený na desku stolu.
Sirius poposedl. Otevřel pusu. Snape ho předstihl.
"Proč jsi dnes nejel pryč se svou rodinou? Zlobil jsi?"
Harry k němu zvedl oči a pak krátce přikývl.
"Zlobíš často?"
"Snape," zavrčel Sirius varovně. Snape nehnul brvou. Harry znova přikývl.
"A co se stane, když zlobíš? Nesmíš s nimi ven?"
Harry pokrčil rameny.
"Co ještě? Mluv."
"Dostanu práci navíc," pípl Harry.
"Jako ty záhonky? Co dalšího?"
Siriusovi se to ani za mák nelíbilo, ale zůstal zticha.
"Někdy nedostanu večeři nebo musím zůstat v přístěnku," přiznal Harry.
"Co když zlobíš hodně? Býváš bit?" dostal se Snape k jádru věci.
Sirius vyskočil na nohy. Rozčileně několikrát přešel kuchyň sem a tam. Harry schoulil ramena a mlčel.
"Tak co?" pobídl ho Snape.
"Moc ne."
Moc ne. MOC NE. Sirius vyběhl z místnosti. Popadl první věc po ruce - květovanou vázu - a mrštil jí o stěnu. Pak zdemoloval zbytek předsíně a nakonec sklouzl po stěně k zemi, kde složil hlavu do dlaní.
.
..
...


A.N.:
Tak vám všem mým milým čtenářům a čtenářkám děkuji za komentáře, poznámky a přání a opožděně vám přeji jen to nejlepší do roku 2011!

Snad jste na mě ještě nezanevřeli, když se teď s tím psaním moc často nesnažím:)

Mimochodem, před pár dny jsem viděla poslední z filmových HP a vážně se mi líbil a vážně se netěším až to celé skončí. Co vy?
Pooky

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lena | 5. ledna 2011 v 18:13 | Reagovat

Ahoj,
taky ti přeju všechno nejlepší do nového roku. A hlavně velkou chuť do psaní. :-D  Jinak kapitola perfektní. Už když jsem jí dočetla, jsem se nemohla dočkat pokračování. Díky ti za ní.

2 Merlina | 5. ledna 2011 v 18:37 | Reagovat

Jsem vždycky ráda, když tu najdu něco nového. Doufám, že Tě bude toto psaní stále bavit. Díky za nové přidání!! :-)

3 Gigi... | 6. ledna 2011 v 17:05 | Reagovat

Jsem ráda, že tu byla vykázána jakási aktivita... ;-) tenhle blok byl příliš dlouho tichý... :-? těším se, že se opět rozjede naplno a přibude spousta materiálu ke čtení... :-D jinak se taky trochu obávám posledního dílku filmu... 8-O po vydání poslední knihy radikálně ubylo psavých lidí, kteří měli budoucnost, ale měli pocit, že s HP je už konec... :-x tak nám zbyla spousta nedokončených a někdy víc než kvalitních kapitolovek a nechci si ani představovat jaké změny v našem psavo-čtivém světě způsobí oficiální dokončení filmové série... O_O

4 CorCaroli | 8. února 2011 v 17:48 | Reagovat

Taky se netěším, až to celé bude u konce. Ale zato se strašně těším na pokračování všech tvých povídek :-)  :-D

5 Karin | 27. května 2018 v 21:43 | Reagovat

Chudák Harry. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama